sobota 1. června 2013

Kadeřnice ze mě nebude

Bylo potřeba prckovi zkrátit vlasy. Dlouho jsem se tomu bránila, protože ty jeho lokýnky byly fakt roztomilé. A odolávala jsem, i když si ho lidi dost často pletli s holčičkou (ach, ty stereotypní představy). Konec konců, my jsme taková hippie domácnost, takže dlouhovlasý Jája krásně zapadal.

Jenže mu to pořád lezlo do očí, neustále si je mnul a vůbec bylo vidět, že mu vlasy v obličeji vadí. Zkoušela jsem to řešit sponkou, ale mladý pán si ji vždycky z vlasů vyndal, prostě to nosit nebude a hotovo. Tak jsem se rozhodla.

Jako vždy jsem do toho šla trošku impulzivně. Nejprve jsem sice zvažovala návštěvu kadeřnictví, ale jednak žádné ověřené v okolí nemám a pak jsem si nějak nedovedla představit, jak to naše živé stříbro sedí na židli a nechává si stříhat vlasy. A hlavně jsem to chtěla řešit hned, teď a okamžitě, jaképak čekání.

No jo, zastřihnout sobě nebo manželovi vlasy do rovna, to je jedna věc. Ale ostříhat dítě tak, aby to nějak vypadalo? ... To nějak půjde, říkala jsem si. Nešlo. Teda Jája to zvládl v klidu, ale jeho nový účes je trochu... řekněme excentrický (i když já říkám spíš blbý).

Fotku sem nedám, vy byste se mi řehtali. Uklidňuju se tím, že až to trošku odroste, nebude to tolik vidět. A navíc, asymetrické účesy jsou strašně moderní, ne?